Name:
Back

 Povolit zalamování řádků (doporučeno)




kondy | 15. dubna 2019, 20:11:30
NOVÉ VIDEO.natočil jsem hodně zajímavý video kde popisuju co podle mě způsobuje onen stav nereálna,silné napětí, panické stavy a unavu. a na co se zaměřit.
https://www.youtube.com/watch?v=gRlZgSWItQg&feature=youtu.be
kondy

Dan | 7. dubna 2019, 12:09:25
Ahoj lidi, napíšu taky svůj příběh když už jsem se zaregistroval. Je mi 38 let mám rodinu dvě krásné holky a krásnou ženu. Když mi bylo asi 14 let poprvé jsem začal experimentovat s marihuanou. Občas jsem po ní měl stavy drdp z hroznou úzkosti ale vždy to přešlo a já myslel, že to má tak asi každej. Když mi bylo 16 tak si večer tak sedím u tv a najednou se mi zatmělo před očima, projel mnou jakoby el. proud a přišlo mi jakobych se někam propadal. Začala mě hrozně bolet hlava, zvracel jsem a jen ležel schoulenej v posteli. Když jsem se podíval na svoji ruku přišlo mi, že si nespočítám prsty. Za 14 dní jsem zhubnul 11 kg. V prosinci jsem se dostal do nemocnice, protože jsem měl k tomu ješté zvýšenou teplotu a tam mě prohnali snad všema vyšetřeníma. Po 14 dnech mě poslali domů a ať navštívím psychiatra. Stav byl tak hrozný, že jsem byl zalezlej jen doma a do školy jsem nechodil. Další rok v dubnu jsem byl hospitalizován na dětské psychiatrii kde mi ani nedokazali říct čím trpím ale naučil jsem se tam ten stav překonávat. Další rok jsem šel zas do školy. Postupně jsem se oženil, narodily se mi děti a já celkem spokojeně i když částečně omezeně žil. Minulý rok v na podzim jsem cítil zhoršení svého stavu tak jsem si zvýšil lehce dávku AD a to mě hodilo téměř na začátek. Takže posledních 5 měsíců zas peklo. Velice silné stavy drdp, silne uzkosti a deprese. Tak tak nějak.
Dan

Dan | 28. března 2019, 16:56:01
me v meditaci neni dobre, mam pocit ze se do DP DR jeste vice potapim.
https://www.youtube.com/watch?v=qJGBp5i4W9s&fbclid=IwAR3j-bnzB1LrraRkTZTF-gDhaMRYZC_ebWqGEDhOfb6yP71sG02JbJ2vFDM

Anonym | 27. března 2019, 21:57:39
Zkoušel jste někdo léčit se formou meditace? Někde sem četl že je to na DPDR dobrý a někde zase že meditace dokáže DPDR vyvolat. Máte s tim někdo nějakou zkušenost?

Dan | 15. března 2019, 10:44:58
to Jeff: zahod obavu ze ji nebudes stacit, ano, nebudes ji stacit v tom ze neumis tak rychle nakoupit v Bille, mozna se tam ztracis jako ja, protoze v derealivaci jsi vsude jako v bubline a nevis kde je leva a prava, ale jestli nekomu stacit res ve sportu a mozna v praci s kolegama, ale do lasky to nepatri. Vim ze normlani holka a dokonce hyperkativni holka s ADHD muze milovat kluka s tim co mame my, tedy uplneho mimone, a dokonce se snazi se mu nejak pomoci. Realny pripad, ver mi. Sem zadne soutezeni a porovnavani nepatri. Takze jestli zitra s ni budes, hlavu vzhuru a jdi do toho. Drzim palce.

Co se tyce lecby, tak to neporadim, pokusy vylecit jsem zabalil, po 7 letech kdy se mi to po poslednim pokusu s oficialni medicinou akorat zhorsilo si dam radeji pivo. Utratil jsem za veskere pokusy statisice, kdybych to neudelal, jsem na tom stejne, ale i tak nekde skryte verim, ze to nemusi byt definitivni, i kdyz pravdepodobne je. Jsem ted nastaveny tak, ze kdyz nekdo prijde o nohu, o ruku, skonci na voziku, jede dal a uci se s tim zit, my se musime ucit zit s timto co nas potkalo a neodpirat si v zivote nic. A lasku uz vubec ne, ta nam pomaha to prezit.

Jeff | 14. března 2019, 18:09:20
To Dan: díky moc. Ta holka je skvělá, dělá spoustu věcí a má mě fakt ráda, jenomže si říkám, že já ji nikdy nebudu stačit, kdybych měl dělat to co ona za jeden den, potřeboval bych dva a ještě by to nebylo ono. Nicméně to zkusím, díky za dodání odvahy, zrovna zítra přijede. Co se týče toho funguvání v tom stavu, souhlasím, snažit se na to nemyslet a bojovat, je to nesmírně těžké, ale má to smysl. Nikdy ale nepřestanu hledat řešení, nesmířím se s tím stavem, když vím, že to není normální a je naděje na úspěšnou léčbu. Jen mi to příjde nefér, já bych strašně rád dělal milion věcí, ale nemůžu a lidi, kteří můžou to nedělají, nemají ani potuchy o co přichází.

Podle odběru krve hlavně na ceruloplasmin a na něj vázanou měď, pak např na chlamydie a boreliozu ale i na absenci vitamínů atd.. jsem zdraví, dokonce říkala, že v životě neviděla zdravějšího člověka. Já doufal, že ten ceruloplasmin bude ono. Nicméně zkusím test z vlasů, komplexní vyšetření (dělá se v Ostravě) a biopsii jater a dám vám vědět.

PS: na únavu mi hodně pomohl ženšen korejský od Walmark, lze objedant na lékarnu, cena okolo 150kč, věřím, že jsou i lépe zpracovány výrobky s ženšenem, nicméně poměr cena výkon je fajn a opravdu za posledná dobu pomohl asi nejvíc ze všeho + ledová sprcha po ránu, aspoň trochu vnímám její pomoc. Tak hodně zdaru, jak budu mít ty vyšetření za sebou, dám vědět.
Jeff

Dan | 14. března 2019, 16:38:50
to Jeff: tezko rici jestli se toho da zbavit, ja jsem prvni roky vlastne nedelal nic, nechodil nikam, chtel jsem byt jen v posteli, coz chci i ted, ale uvedomil jsem si, ze kdyz se nebudu snazit zit a jen zustanu doma v klubicku schouleny, tak ten zivot jen probehne v utrpeni totalne vedle a budu jen cekat na smrt, protoze uleva sama neprijde. Takze, jestli nemas deprese, uplne, a vis co Te bavi, tak to delej, nebo zkousej delat, a hlavne to nedelej tak, ze proste si reknes ze v mem stavu to nema cenu. Jestli mas tu holku nekde v dosahu jesste, tak se za ni rozbehni, protoze vidis, nejsi uplne za totalnim sklem, citi citis, vnimas, takze umis vnimat i lasku a te mi potrebujeme obrovskou porci k tomu abychom s tim zili alespon trochu lepe. Bez za ni a rekni ji to. Rekni ji to vsechno. Nezli se mi to zhorsilo, tak to na me lidi moc nepoznali, ale co mi to leky zhorsili asi uz na trvalo, tak jsem musel s barvou ven. Lidi na me poznaji ze jsem mimo, nevnimam obcas, nerozumim vecem co mi rikaji a hlavne ze si nic nepamatuji. Poznaji to hlavne ti, kteri me znali zdraveho. Takze proste kdyz se s nekym seznamim, at je to kluk nebo holka, a vim ze se s nim budu vidat a zalezi mi na tom vztahu, tak jdu s pravdou ven, reknu svuj pribeh a vlastne dam najevo, tak to jsem ja, takhle to se mnou je a bud to prijmes a nebo ne, ale jestli se z toho dostanu nemohu slibit, pravdepodobne ne. A uvidis ze kdo Te ma rad a kdo ma trochu nejakeho citu a empatie ze to veme a Tobe se hrozne ulevi s tim, ze nebudes muset pred tim druhym nic hrat, protoze to je dalsi velka zatez, hrat ze Ti je dobre, sam to vis, ale kdyz to nemusis delat pred svymi kamarady, holkou, rodici a vis ze kdyz reknes, promin, ja uz jsem tak unaveny ze ted si musim lehnout, nebo ted nemohu ridit auto, tak proste budou vedet o co jde a nechaji Te v klidu byt nebo v te situaci pomuzou. Priznat to je proste dobry. Ja to priznal i v praci, kolegum a sefovi a udelal jsem velmi dobre, opravdu. Rozumim, ovlivni to cely zivot, mam kvuli tomu praci za pul penez nezli predtim, netroufl si jsem si na druhe dite, takze muj syn je jedinacek, protoze nevim jestli druhy den vstanu nebo kdy to se mnou sekne na dobro, necestuji jak bych chtel, atd. atd... ale ! V ramci moznosti proste s tim musime zit a lasku si odpirat je kor v nasi situaci je podle meho nazoru spatne, takze bez za ni a uvidis ze s ni muzes byt i stastny a chvilemi na to nase trapeni zapomenout.

Věra | 13. března 2019, 10:15:43
Ahoj dostal se tady z vás někdo uplně z těhlech odporných pocitů?Už jsem zoufalá a bojím se že mě to zůstane napořád..

Mrak | 8. března 2019, 22:08:19
Takže ahoj, posílám tu video o mých problémech s DPDR, třeba se i něco dozvíte, tak mrkněte, díky 125
https://www.youtube.com/watch?v=3OGFrSI8efo&t

Jeff | 28. února 2019, 22:12:42
Ahoj jsem tu nový, našel jsem vás díky Kondymu a jeho videích na youtube, které jsem našel, když jsem něco hledal o unavovém syndromu. Pokusím se krátce a poprosím o pomoc.

Depersonalizaci a derealizaci nevím jistě jestli mám, nicméně můj stav mi to dost připomíná. Vše začalo na základní škole v osmé třídě (14 let), kde jsem chtěl zamachrovat nad jednou holkou a vypil od její kámošky rum, díky kterému jsem skončil v nemocnici na kapačkách, kde mi pumpovali žaludek a v podstatě jsem měl štěstí, že jsem prežil. První den po probuzení bylo vše víceméně ok, byl jsem ještě napojený, ale v pohodě přišla rodina a podpořila mě (ačkoliv jsem si za to mohl sám a zasloužil jsem akorát výprask), donesli mi DVD s Pánem prstenů a den skončil tím, že jsem viděl do půlky druhý díl. Další den jsem se probudil a pouštěl si ho a něco bylo špatně.

Tady začíná asi můj problém. Od té doby mám pocit jako bych si nic nepamatoval (den předtím jsem mohl říct celý film včetně dialogů nazpaměť) a teď to bylo fuč, něco jsem viděl a nemohl si zpětně vybavit co přesně to bylo. Obecně jsem měl dobrou paměť dokud se tohle nestalo. Tehdy jsem si myslel, že to bylo vlivem alkoholu na mozkové buňky, že mi odumřely a budu muset žít jako blbec (ikdyž i lidé s nižším IQ v mém okolí byli v porovnání se mnou v  logickém uvažování a pamětí o mnoho nademnou), takže mě začlo vystihovat spíš slovo dement.

Když jsem se vrátil domů dělalo mi problém vzpomenout si cestu za kamarády, kde jsem dříve jezdíval (bylo to jen 5 km a byl jsem tam několikrát). V hlavě se mi vytvořila mlha a začali ztrácet nebo nešly vybavit situace z děství, nebo z nich zbyly jen zbytky. Měl jsem pocit, že jsem ve snu a chtěl se z něho probudit, ale je to realita.

Přijal jsem to jako fakt a nikomu to nikdy neřekl, jelikož mi to bylo trapné a je i teď, jen díky internetové anonymitě to dokážu a taky proto, že by to tak nemuselo možná být do konce života. Začal jsem lidem nerozumět a oni mě, nedokázal jsem se chovat přirozeně a věčně jsem se bál náročnějších situací, ačkoliv jsem byl vždy společenský (ve 4 letech jsem řekl, že smyslem života je hodovat a být s přáteli). Cítím neskutečnou apatii, citový chlad a nesmyslnost. Mám zájmy, strašně rád bych je dělal, ale nemám na ně sílu.

Celou střední jsem byl podivín, naštěstí jsem měl dobré kamarády, kde jsem ale bohužel často popíjel, jelikož jsem se nedokázal odvázat a otevřít ostatním, ani jim mluvit do očí. Pro lepší socializaci jsem začal kouřit. Co mi hodně pomáhalo byla posilovna po starším bráchovi, ale i tam, ačkoliv jsem to miloval, jsem se musel hodně přemáhat.

Po střední škole a maturitě jsem začal mít o mnoho silnější únavy (předtím byli také, ale tady si pamatuju, že to bylo neskutečné). Trvá to v podstatě až do teď, včetně mého problému ze základní školy.

Teď jsem na vysoké škole, dalo mi neskutečnou práci se dostat až do třetího ročníku, zvládnout všechny zkoušky a tak. Teď se snažím psát bakalářku, ale jde to těžko když ráno vstanu, jakobych nakládal celej včerejšek lokomotivu uhlím. Unavovy syndrom řeším 4. rokem (zatím bez úspěchu a jsem za hypochondra), včera jsem byl na odběru krve na zjištění poměru ceruloplasminu a mědi (doktorka o mě říkala, že co to jsem vědátor nebo co, že co jí to tam sypu), můj stav, ostatně jako vždy, zlehčovala tím, že chodím na flámy, přičemž piji velmi málo a kouřit jsem přestal.

Celý život jsem ve stresu, protože se cítím blbej, ale vnitřně se tak nevnímám, jelikož jsem se tak nenarodil a vím o tom, kdy jednám hloupě, když si něco nepamatuju a vím, že bych měl. Snažím se čelit a bojovat se stresem, chodím mezi lidi a dělám tábory pro děti, kde bylo nesmírně těžké se sžít s dalšími vedoucími, ačkoliv jsou boží. Jsem pozitivní, ale dost často u mě převládá kvůli nedostatku energie a podrážděnosti negativita, kterou v mnoha situacích již nemohu zastírat veselím.

Díky Kondymu mi vysvitla naděje, že bych mohl mít únavový syndrom vzniklý z příčin, které popisoval (díky stresu a kortizolu atd.), ale mohl bych i vyřešit problém, který jsem pokládal za realitu a to depersonalizaci a derealizaci - pokud mám), konečně bych pochopil proč jsem vždy byl apatický k lidem ve vztahu a musel jej ukončit nebo naopak přecitlivělý, ale to jen z důvodu mé prázdnoty cokoliv podniknout, jelikož bez té osoby jsem ztratil ''berličku'', abych vůbec něco udělal.

Proto vás moc prosím (a omlouvám se za dlouhý příspěvek) mám podle vás (lidí co máte stejné neštěstí jako já) Depersonalizaci a derealizaci? Kdyby ano byla by to pro mne vlastně pozitivní zpráva, protože bych mohl konečně něco řešit, polovinu života žiju v tomto stavu a kolikrát jsem přemýšlel o sebevraždě, protože když dospívání prožijete v tomto stavu, vidíte ostatní jak mají energii a hlavně ŽIVOT, tak si připadáte jako kus hadru, kterej je k ničemu, naštěstí moje rodina mě podporovala, ale pociťoval jsem, že mne bere čim dál méně vážně (ikdyž ne schválně) a já jim navíc nemám moc čím oplatit jejich dobrotu. Aktuálně jsem měl málem holku - fakt skvělou, ale nemám sílu začít vytvářet vztah a vím, že by moji situaci nikdy nepochopila.

Děkuji za odpovědi, pokud nějaké budou a přeji ostatním hodně sil! A pamatujte to, že máte nějakej problém znamená, že tu pořád jste a ŽIJETE!!
Jeff

kondy | 19. února 2019, 11:01:46
tak je vysoce pravděpodobný že 90% z vás bude mít astma-nechte si udělat bronchodilatační test a spirometrii..to vám udělají na počkání na plicním.U většiny z vás bude po aplikaci inhalátoru navýšení kapacity o několik litrů. všichni máte chornickej zánět v těle jak střev tak průdušek. 90% se těžko dýchá. nedostatek vzduchu pak unavuje nadledviny a panický ataky spouští.

kondy | 30. ledna 2019, 13:10:32
s tím dýcháním ono je to úplně obráceně totiž..ono je toho kyslíku v těle až moc ne tak že by jste nemohli dýchat ale tam se toho více nevejde, člověk jen necítí uspokojení z nadechnutí.tak dýchá rychleji ale přitom kdyby zadržel dech bude se cejtit líp...je to tím že je tělo napjatý, pokud tam není anémie nebo astma...přírodní vitamín D ano. Ne z lékárny. Já kupuju jen přírodní doplnky samozřejmě.
kondy

Zuza | 28. ledna 2019, 21:51:50
Nik:
Taky se nemohu nadechnout, hlavne vecer, ale i pres den, kdyz si na to vzpomenu. Nemohu se jako dodechnout, jako by mi nekdo sedel na plicich a clovek ma pocit, ze dycha tak malo, ze se udusi. ALE neudusi :-) Rikam si, kdyz nemuzu dychat naplno, tak alespon dycham trochu, hlavne, ze dycham. Mam toto spatne dychani v urcitych periodach. Uz jsem to mela na zacatku DPDR pred 28 lety nebo kdy to vubec bylo. Je to proste soucast. A na nejaky cas se vzdycky ohlasi. A je to hlavne v hlave. Jestli mas vysetreni v pohode, bud v klidu a dychej co to da :-)

Nik | 26. ledna 2019, 21:42:35
Ahoj. Nerada narušuju konverzaci, ale obracím se na vás s dotazem. Mam dpdr už dlouho a beru prášky. Poslední dobou mam ale problem. Nemohu se pořádně nadechnout. Jako, kdybych měla nějaký blok. Snažila jsem se dělat dechová cvičení, jógu.. ale nic nepomáhá.. byla jsem i u doktora a plíce i srdce v pohode. setkal jste se s tím někdo?
Jinak, ráda bych se s někým spojila, kdo by si se mnou popovídal o dpdr, zkušenostech atd. Dřív jsem tu někoho takového našla, ale bohužel se nemohu dostat do starého e-mailu, tak nemohu kontaktovat. Budu moc rada, když si budu mít s kým popovídat o této tematice, protože v mem okolí mi málokdo rozumí. E-mail: nikolytygr@gmail.com
Držte se!

xy | 26. ledna 2019, 17:54:40
Ahoj Kondy, co myslíš tím, přírodní vitamín D? Ten , co se dá běžně koupit v lékárně tedy ne? Nějaký tip?
Nebo máš na mysli zdroje z potravin? Opalování taky nepřichází v úvahu a dokonce jsem slyšela, že někteří lidé mají tvorbu vit. D při opalování zablokovanou.

kondy | 25. ledna 2019, 19:54:43
helena: jakej odběr si si dělala na ten volnej vápník? a ty tělíska?

kondy | 25. ledna 2019, 19:53:15
helena : no jasně o tom mluvím..volný vápník vám způsobí až psychotický stavy..Ano vitamín D přírodní a hořčík ty zařídí využití vápníku jinak příštitný tělíska budou odbourávat kosti a bude vápníkem zamořená krev a tělo..D musí být přírodní a hoříčk taky jestli chceš bapiš: mmkondys@seznam.cz
kondy

Helena | 23. ledna 2019, 22:19:58
Kondy, chtěla bych se zeptat, vitamín D mám málo už doplňuji, B12 dobré a příštítná tělíska nadměrné množství volného vápníku. Když doplním vitamín D ten vápník se srovná ?
Mám ten hnusný stav napětí v těle , žádný sport nelze dělat kvůli únavě, závrati, mozek nemyslí , nesoustředěnost, mlha. Mám to 8 měsíců ze stresu i fyzického přetěžování.
Helena

Kondy | 21. ledna 2019, 21:46:56
Delali jste si nekdy vysetreni a vitamin D a vitamin B12? Udeljte si I na kreatinkynazu..a hormon pristitnych telisek. Ten reguluje vapnik v krvi a pokud mate vsichni dojebany traveni a streva a zaludek tak verte ze tohle v pohode nemate. Kdyz neni vitamin D v tele tak se nereguluje hormon pristitnychch telisek stoupa a vyplavuje vapnik do krve z kosti v enormnim mnozstvi.a vznikaji presne stavy silenosti,apatie,letargie a zmatenosti az halucinaci.Prisel jsem.na.docela zajimavy veci. A udeljte si I pro jisttotu helicobaktera v zaludku z krve.Jestli.netravite nevstrebavate nic moc.A toxikujete vsechno v tele.jinak ja nemam dp a dpr ale mam nervovy napeti pri sportu a zatezi to znamena ze nervy a svaly nejsou odolny. Kondy

Reny | 8. ledna 2019, 21:35:53
Klarka. Keďže vedci neprišli na to čo pomáha v tejto čudnej chorobe tak som sa rozhodla,že spravím svoj malý prieskum. Prečítala som si toto fórum. Každý tu už skúšal všetko. Ak tu niekto pred pár rokmi nechal kontakt tak som mu napísala a spýtala sa ako sa má dnes. Mnohý sa z toho dostali. Fakt. Ver mi.
Výsledkom bolo toto moje zistenie. Kto niečo skúsil a nepomohlo tak s tým po pár dňoch prestal a zostal nevyliečený. Tý čo vydržali sa z toho ale dostali.

A dostali sa z toho po pol roku alebo po roku.

Jedno čo mali všetci spoločné boli akékoľvek vitamínové doplnky. Jeden skúsil firmu energy. Iný essens. A mnoho ďalších. Hlavne na báze byliniek. Mne to prišlo všetko príliš drahé a tak som dcére kúpila jeden fakt spoločný menovateľ a to vitamín c. Ten sa objavil úplne v každom doplnku. Dávam jej vysokú dávku. Až 3000mg. Keby sa nezlostila že má z toho silné a bolestivé akné tak by som jej dala ešte viac. To jej pomohlo trošku na lepšiu náladu. Naozaj len trošku. No po dlhšej dobe je to už lepšie.
A druhý spoločný bod ktorý všetkým pomohol je vlastné myšlienky.

Vysvetlím ti to na príklade. Vieš kedy sa dieťa bojí v tme? Keď jeho vlastné myšlienky vymýšľajú zdroj strachu. Premýšľa že čo ak je pod posteľou strašidlo. Čo ak vylezie? A zožerie ho. A takto sa dieťa bojí čoraz viac. Čím dlhšie sa bojí tým väčšia panika ho chytá.
Keď mama zasvieti dieťa zistí že nič čo si navymýšľalo tam nie je. Že sú tam len pestré hračky. Už ho nedesia vlastné myšlienky.
Alebo iný príklad,keď matka ožení a vydá všetky deti. Chodí po dome a je smutná. Premýšľa aké to bolo krásne keď tam deti šantili. Aké to bolo keď im piekla buchty. Je smutná. Premýšľa že je sama. Že znova chce aby tu boli jej deti. Aby boli zase malé. Po každodennom smútku už nevládze ani chodiť. Nemá chuť jesť. Jej smútok prerastie do ťažkých depresii.
Iná matka tiež vydá a ožení svoje deti. Táto ale nesmúti. Možno trošku. Pomyslí si aké to bolo veselé keď tu šantili a zavolá kamoške a idú do mesta. Alebo ide do záhrady. A nepremýšľa. A žije život ďalej bez smútku za deťmi. Aký je medzi nimi rozdiel? Prečo jedna skončila na psychiatrii a druhá si veselo žije? Ich vlastné myšlienky im určujú ako budú žiť. A tak aj žijú. Jedna smutno lebo smúti. Druhá veselo lebo je veselá.
Keby si mala zlomenú ruku tak nič nedokážeš ovplyvniť. Len čakať až sa ruka uzdraví. No ale práve v tomto stave v ktorom sa nachádzaš môžeš svoj život hravo zmeniť. Svojimi myšlienkami. Všade počúvaš že máš myslieť pozitívne. No ak dovolíš ja by som to zmenila. NEMYSLI SMUTNE!!

Toto je váš spoločný menovateľ. Spomeň si sama kedy si rozrušená? Kedy plačeš? Kedy nevládzeš? Keď smutno premýšľaš? Ja viem,nedá sa veselo premýšľať keď sa ráno zobudíš a je ti zle. Nedá sa veselo premýšľať keď ti búši srdce.
No práve toto mnohých uzdravilo.

Ako na to? Ak ma teraz poslúchneš ďalšie vianoce budú oveľa krajšie ako boli tieto.

Vitamín c ti spraví máličko lepšiu náladu. Len veľmi veľmi máličko. No ak budeš smutno premýšľať tak aj cečko ti bude k ničomu. Žiadny zázrak nedokáže.
Aby si smutno nepremýšľala zapneš si na mobile smiešne videá. Alebo vtipy. Meditačné cvičenie. A budeš meditovať. Každý deň. Mojej dcére moc pomohla na youtube kniha Šlabikár šťastia. Je to niečo čo zamestná tvoje myšlienky. Je to niečo čo tvoj rozum preladí na iné myšlienky. Je to niečo čo tvoj mozog presvedčí aby nepremýšľal tak ako chce. Čiže smutno.

Aby si mi verila tak ešte jeden príklad: je žiarlivý muž a nežiarlivý muž. Vieš aký je medzi nimi rozdiel? V myslení. Zase len a len v myslení. Ten žiarlivý premýšľa celý deň kde je manželka. V práci má mladého kolegu. Možno ho podvádza. Aha zase sa za ňou otočil henten chlap. Jeho vlastné myšlienky mu ničia život. Manželka sa môže aj zblázniť aby mu dokázala že ľúbi len jeho. Žiarlivosť je druh depresie a lieči ju psycholog tak ako depresie. Psychológ tu tiež mnohým pomohol. Práve preto že sa postaral aby prestali smutno zmýšľať.

Lenže kto s uzdravovaním prestal po pár dňoch vrátil sa späť do svojho smútku. A je tam rok,dva roky, desať rokov. Neprešteľoval svoj mozog. Nepresvedčil ho že ak nebude veselý tak bude ťahať ku dnu celé telo.

Veľa vitamínov,veľmi veľa céčka ti pomôže aby sa telo začalo cítiť lepšie. Ak sa začneš cítiť lepšie tak budeš veselšia. Ale nezabudni si dopomôcť pri uzdravovaní aj tvojho mozgu všetkými možnými spôsobmi ktoré ti stále budú hučať do hlavy iné myšlienky na aké si svoje telo dostala do tohoto kolotoča.
Tieto dve veci do kopy ťa zachránia. Ale musíš ich spolu použiť. Iba jedna z nich nič nezmôže. A hlavne musíš ich používať cielene a vzorne aspon pol roka. Alebo rok. Nepoľav. Neprestaň. Nebude to ľahké. Chce to tvrdý tréning. V telke nepozeraj nič smutné. Žiadne krimi noviny. Žiadne modré z neba. Len vtipy. Motivačné knihy. Smiešne videá. Vždy keď budeš mať príležitosť.

Ak príde smutná myšlienka rýchlo od nej uteč. Začni počítať žalúzie,kvety na koberci. Čokoľvek len ju nepusti do svojho mozgu.
Ty nie si chorá. Nie,nie. To je ken stav. Stav ktorý môžeš ľahko ovplyvniť. Ak nemôžeš v noci zaspať lebo pociťuješ paniku tak si kľudne zasvieť a začni robiť hocičo čo robíš cez deň. Kresli si. Alebo čítaj. Choď na facebook. Zabav svoj mozog až kým sa neukľudni. Nezľakni sa že to hneď nejde. Musíš sa to naučiť. Povedz si že za rok to už budeš fantasticky ovládať. Ak budeš vzorná tak aj skôr. Tento mesiac máš dovolené ešte plakať. Kľudne plač. Nič si nevyčítaj. Nikdy. Ale zároveň sa teš že už dlho plakať nebudeš. Že zase budeš veselá baba.
Ani športovec nemá výsledky za pár dní ako si tu mnohý mysleli,že zjedia pár piluliek a budú fit. Pekne postupne. Tak ako moja dcéra. Nie je nič krajšie na svete ako keď zbehne dolu schodmi zo svojej izby veselá a šťastná. A to už iba ležala nevládna a bez nálady.

Takže za prvé vitamín C 3000mg každý deň.
A všetky možné zdroje ktoré budú neustále presviedčať tvoj mozog že nesmie smutno premýšľať.

A ešte jednau dôležitú vec ti musím povedať. Vieš ako viem že práve neustále smutné myšlienky ti spôsobujú tento stav? Zažila som to na vlastnej koži. Vždy som bola známa ako 100% ný optimista. Nikdy sa nezlostím. Všetkých presviedčam že svet je nádherný. Často som si uvedomila že ma bolí sánka lebo sa už dlho bezmyšlienkovite usmievam. Nič ma nikdy nerozhodilo. A to som prežila veľa strašných zážitkov. Od kedy ale moja dcéra zostala v stave že mi trhalo srdce tak som ochorela aj ja. Prestala som sa smiať. Zaspávala som v smutných až vydesených myšlienkach na ňu. Ako ju zachrániť. Zobúdzala som sa rovnako. Celý deň som sa trápila. A po dvoch mesiacoch ťažkého smútku som si aj ja pomyslela že som schopná na psychiatriu. Našťastie to už som vedela ako na to.
Keď som si na to len sekundu spomenula rýchlo som začala počítať žalúzie,menovať predmety v izbe. Až som zistila že keď na to nemyslím tak sa uzdravujem. Čo by som jej pomohla keby som aj ja skolabovala?

Zatial pa. Teším sa až napíšeš pre ostatných že je to oveľa oveľa lepšie.